Disciplíny ČSC
Silnice Silnice

Velká Bíteš - Brno - Velká Bíteš už příští týden

Dráha Dráha

Pavel Kelemen 13. ve sprintu na MS

MTB MTB

Pražské schody čeká dvouletá pauza

BMX BMX

Freestylisté budou bojovat o páté místo

Cyklokros Cyklokros

Tábor bude opět hostit SP v cyklokrosu

Sálovka Sálovka

Krasojezdci Německa vládli SP v Praze

Handicapovaní Handicapovaní

EP handicapovaných v Praze opět oceněn UCI

Trial Trial

Urban World Championship

Trial Ženská cyklistika

V Krásné Lípě ve čtvrtek startuje Tour de Feminin

Informace ČSC
Závod V4 se letos na českých silnicích nepojde


Informace z jednání Prezídia ČSC
Jednání Prezídia ČSC se uskutečnilo 8. 1. 2019.

Vánoční provoz ČSC
Upozorňujeme, že od 24.12.2018 do 2.1.2019 bude areál ČSC uzavřen. Přejeme hezké svátky a v novém..

Cyklistika v TV / zobrazit vše

Partneři ČSC

Domácí report. silnice

Vojtěch Hačecký: "Nastal čas ukončit kariéru"

Vojtěch Hačecký oblékal po většinu času své závodní kariéry barvy Dukly Praha. V té době také dosáhl svých největších úspěchů na dráze, v roce 2014 například získal stříbrnou medaili v madisonu na mistrovství světa v kolumbijském Cali. Poslední tři roky ale strávil na silnici, a to v nejsilnějším českém týmu Elkov Author.

Ve dresu hradeckého týmu stanul několikrát na stupních vítězů druhé kategorie závodů UCI, byl součástí reprezentačního týmu na MS v Kataru a ME v Glasgow a svou kariéru, kterou se rozhodl ukončit v pouhých jednatřiceti letech, završil startem na mistrovství světa v týmové časovce. 

 

Vojto, proč ses rozhodl ukončit kariéru?

Prostě jsem dospěl k názoru, že už by mě to dál netěšilo. Rozhodl jsem se poměrně náhle. Vždycky jsem věděl, že to chci dělat na sto procent, a to už bych nebyl schopný aspoň ne tak, jak bych já chtěl.“ 

 

Co to konkrétně znamená?

Kluci končili, začaly se dít nějaké změny. Tři roky jsem si v Hradci užil, bylo to pěkný, ale už nastal čas. Chtěl jsem končit už předtím v Dukle, neviděl jsem, kam to směřuje. Pak jsem ale potkal Jirku (pozn. Mudr. Jiří Dostál), přešel jsem do Hradce a začal jsem se víc věnovat trénování. Teď jsem si ale řekl, že už to stačí. Shodou okolností otevíráme teď společně nové zázemí pro sport, nejen pro olympijské sporty. Takže se to všechno sešlo a já jsem se pak víceméně přes noc rozhodl. Následující dny jsem nevymyslel důvod, proč neskončit, tak jsem to udělal.“

 

Jak v týmu přijali takové náhlé rozhodnutí?

Po mistrovství světa jsem se koukal ještě na další MS, na trať a tak. Začal jsem po volnu jezdit, ale zjistil jsem, že už se mi nechce, nebo spíš nemám tu správnou motivaci. Domluvili jsme se v týmu, že to tak bude lepší pro obě dvě strany. Než blokovat místo někomu jinému.“

 

Takže pracovní příležitost s tím šla ruku v ruce, naskytla se v době rozhodnutí, nebo jsi se tím zabýval už delší dobu a tohle byl jen přirozený vývoj věcí?

Já jsem posledních asi pět let při cyklistice vždycky něco dělal. Pochopil jsem, že mimo republiku to nesměřuje, takže jsem se vždycky snažil mít zadní vrátka. Pořád je to sport a může se stát nějaký úraz, navíc jsem založil rodinu, takže mi přišlo i nezodpovědné nemít nějakou možnost, kontakt na někoho, abych zvednul telefon a zase jsem měl co na práci. Vždycky jsem něco měl a začalo mě to motivovat více než ta moje cyklistika, když jsem zjistil, že bych se do toho mohl zapojit víc.“

 

V zahraničí jsi ale za svou kariéru taky jezdil, proč jsi venku nezůstal?

Byl jsem v roce 2009 pod týmem UCI a v roce 2010 v Atlasu, kontinentálním týmu. Ale vždycky je to o nějakých penězích. Ty platy nejsou úplně závratné a já jsem to měl dané tak, že pokud se neuživím sám, tak to přestanu dělat. Co jsem získal za sezónu 2009 jsem pak dal do sezóny 2010 a dál jsem se nedostal, ač jsem věřil, že to třeba půjde. Tak jsem se vrátil zpět na dráhu a udělal si další pěkné výsledky. Vždycky jsem to směřoval k tomu, aby mě to bavilo a byly nějaké výsledky, zkrátka abych s tou prací byl spokojený.“ 

 

Jaké to je se v českých podmínkách živit silniční cyklistikou, dá se na takový příjem spoléhat?

Já jsem měl v rámci skoro celé kariéry na tohle štěstí. Vždycky jsem jezdil v podstatě ve státním týmu, takže jsem měl jistotu, že mi v den výplaty opravdu přijde. Vím, že každý tým to má trochu jinak, ale já jsem ten problém nikdy neměl.“

 

Přešel jsi z dráhy na silnici, nelituješ zpětně svého rozhodnutí vzhledem k výsledkům z dráhy v posledních letech? Neříkáš si, že jsi tam měl vydržet a třeba bys byl teď českou jedničkou?

Já jsem z takové pozice víceméně odcházel. Měl jsem kontinuální výsledky a ač nemám nejvíc medailí, nějaké umístění do osmého místa na mistrovství světa jsem měl každý rok pět let po sobě.“

 

Nezvažoval jsi, že by ses teď na dráhu vrátil a našel tam novou motivaci?

Ani ne. Já jsem si vždycky zakládal na dobrém kolektivu a ono to se vším docela hodně souvisí. Musí mě ta práce bavit a pokud kolektiv nedrží spolu, tak to prostě nefunguje. Vždycky, když se kolektiv začal rozcházet, buď že někdo končil, nebo musel odejít, tak to je podle mě špatná cesta pro všechny.“

 

Na co ze své kariéru nejraději vzpomínáš?

Na roky v Dukle. Řekněme od 2012 a dál. Tam se sešel skvělý kolektiv, ještě jsem si zazávodil s bráchou. Byl tam Lojza Kaňkovský, Martin Bláha, Milan Kadlec a kam jsme přijeli, tam se vyhrávalo. Milan získal český titul v Púchově, ten kolektiv držel při sobě, na závodech byla super atmosféra. Na to se vzpomíná pěkně.“

 

Kam se český peloton od tvých juniorských dob posunul nebo změnil, jestli vůbec?

„Největší posun vidím ve finančním zázemí rodičů. Vždycky byli někteří, co měli bohaté rodiče a vynikali materiálem, ale teď mi přijde, že upadá podpora týmů, protože týmy nejsou schopny nabídnout takovou podporu v tom smyslu, co si rodiče po materiální stránce představují. Závodníků taky ubylo, to ví asi každý. Po výkonnostní stránce si pak nemyslím, že bychom měli špatné závodníky. Je tu pár týmů, co se s nimi snaží pracovat jinak, vnášet do toho nové poznatky, konec konců doba si to žádá. Pokud to děti nebude bavit, tak to dělat nebudou. Nemyslím si ale, že by to bylo nějak špatné. Jsou slabší a silnější ročníky, ale určitě to není žádná tragédie.“

 

Jak je to v elitním pelotonu s respektem ze strany mladých závodníků, to je často diskutované téma...

Respekt není. Bohužel. To, v čem jsem ještě částečně vyrůstal já už nefunguje. Respekt v pelotonu k sobě závodníci nemají, ale nemají ho už ani profíci. Je to tak i mezi WorldTour týmy, což je na závodech vidět. Pokud ale nerespektuju soupeře, nemůže respektovat ani on mě, takový je můj názor. To pak přivodí akorát nějaký problém, tak se třeba padá, například.“  

 

Co ti cyklistika, respektive sport dal do profesního života?

Rozhodně takové to zakousnutí se do věci. Když něco jdu udělat, tak to dokončím. Myslím si, že tak by se mělo postupovat ať už v cyklistice, nebo byznysu.“

 

Je šance, že se ti to všechno ještě rozleží v hlavě a za dva nebo tři roky se postavíš znovu na start?

„Ne, vůbec. Já jsem vždycky věděl, že když skončím, tak skončím. Mě na tom všem poslední roky bavila především ta cesta. Ten způsob trénování a tak dále. Jezdili jsme krásný závody, program byl dobrý, ale nic, co by někde člověk řekl nahlas a všichni by hned věděli. Pořád to byl jen kontinentální level.“

 

Uvažuješ tedy o roli trenéra?

Já už jsem s tím vlastně začal. Už trénuji sourozence Sáskovi a Sama Jirouše. Snažím se jim předat to, co jsem se fyziologickým tréninkem naučil a každý den se učím. Sportu se budu nadále věnovat pod křídly Centra sportovní medicíny, které s Jirkou 4. února otevíráme.“

 

Děkuji a ať se daří!

 

Foto: Jan Brychta / Světcyklistiky.cz

Judita Lorencová
08.01.2019 | zobrazeno 999x
Za tuto sekci zodpovídá: Veronika Račkay rss

Generální partner ČSC

Exkluzivní partner ČSC